Zkratka, který hýbe poÄítaÄovým svÄ›tem. Z perexu již víte oÄ kráÄí a já bych chtÄ›l pÅ™edem dodat, že nejde zde v tomto Älánku nepůjde o žádný odborný rozbor, ani ucelený pÅ™ehled. ÚÄelem je jen takové vÅ¡eobecné pÅ™edstavení a nic více. 

NejznámÄ›jší operaÄní systém je Windows, to je bez debaty a může se nám to líbit nebo ne. ProstÄ› to tak je. O druhé pozici je to také jasné, tam je bezesporu MacOS. Na tÅ™etí je Linux. O dalších už se mohou vést spory, které nás zajímat nebudou. Je to úplnÄ› jedno kolik, který systém používá a Å™ekneme si jen, že jsou zde jeÅ¡tÄ› například mobilní telefony, které se sice přímo poÄítaÄ nenazývají, ale pÅ™ece v nich jsou zabudovány. Zde se používá proslavená Android, který válcuje cokoli jiného, dokonce i iOS od Apple.  

Další již netÅ™eba jmenovat, ale jen tak pro zajímavost, můžeme například jeÅ¡tÄ› zmínit Novell NetWare, což je ovÅ¡em trochu od cesty, neb je to celá Å™ada síťových operaÄních systémů. VÅ¡echny tyto procházejí úpravami a neustále se modernizují. Jen Windows už má za sebou zhruba dvacet názvů, a tedy i dvacet nových OS se stejným názvem, lišícím se jen Äíslem za ním a popřípadÄ› slovním dodatkem. Možná jeÅ¡tÄ› pamatujete XP, nejoblíbenÄ›jší systém a pozdÄ›jší tolik proklínaný Vista.  

Linux je nÄ›co troÅ¡ku jiného, ten má své odnože, tedy distribuce, které jsou vÅ¡echny v provozu souÄasnÄ›. JasnÄ›, že nÄ›které se propadly do kÅ™emíkového pekla, ale stále je jich zde dost pro uživatele, kteří nechtÄ›jí za OS platit. Ano, Ätete dobÅ™e. Linux je zadarmo a doufejme, že také takový zůstane.  

Z jeho odnoží si můžeme vyjmenovat například Fedoru, Mandrivu, Slax, Open Suse, Mint a spousta dalších a dalších.  Nu a nyní koneÄnÄ› k tomu, zda jsou tyto OS stejné Äi nikoli. V jednom stejné jsou. Vždy jsou to jen jedniÄky a nuly. Ale tím podobnost jejich stavby konÄí. VzhledovÄ› si vÅ¡ak podobné být mohou. 

PoÄítaÄ je nÄ›co, co už má doma úplnÄ› každý ÄlovÄ›k. Vzpomínám si na sebe, když jsem jeÅ¡tÄ› já jako náctiletá vůbec nemÄ›la poÄítaÄ. Řeknu vám, že mi to ale nevadilo. Tohle, že mi to nevadilo, že jsem Å™ekla svým dÄ›tem, tak úplnÄ› na mÄ› koukaly, vypadaly jako netopýři, protože oni si myslí, že za mého mládí poÄítaÄ mÄ›l také úplnÄ› každý. Prý já jsem byla jediná, koho to nebavilo. To nemůžou vÄ›dÄ›t, proÄ to říkají? Když jsem potom dÄ›tem Å™ekla, že za mého mládí poÄítaÄe nebyly a že jsem poÄítaÄ mÄ›la asi jako až dvacetiletá holka, tak byly jeÅ¡tÄ› z toho vyjevení jako vír. Myslím si, že dÄ›ti ani neví, jaké jsme mÄ›li my dÄ›tství.

NaÅ¡e dÄ›tství, když jsme vyrůstali v devadesátých letech. Ale Å™eknu vám na jednu stranu, že to vyrůstání v tÄ›ch devadesátkách bylo opravdu perfektní. Místo poÄítaÄe jsme si hráli tÅ™eba Å¡achy nebo kostky nebo dámu a další deskové hry, ale nejvíce jsme si hráli venku. My jako dÄ›ti devadesátek jsme si hrály stále jenom venku a vůbec jsme nesedÄ›ly doma. Také si vzpomínám, jak moje maminka mÄ› stále musela volat domů. Jakmile jsem pÅ™iÅ¡la ze Å¡koly, tak jsem utíkala ven za holkami a jakmile se zeÅ¡eÅ™ilo, museli jsme vÅ¡ichni domů, ale kolikrát se nám ani domů nechtÄ›lo, takže nás rodiÄe vždycky z ulice anebo z louky nÄ›kde nahánÄ›li, abychom Å¡li domů na veÄeÅ™i a potom spát.

Prý abychom byli vyspané, abychom ráno potom vstávali vÅ¡ichni do Å¡kolky nebo do Å¡koly anebo také do práce. To v dneÅ¡ní je to úplnÄ› naopak. DneÅ¡ní doba je úplnÄ› jiná. V dneÅ¡ní dobÄ› právÄ› musí rodiÄe spíše své dÄ›ti tahat ven, protože vÅ¡echny dÄ›ti sedí u poÄítaÄů nebo u mobilních telefonů anebo u další vyspÄ›lé techniky a elektrotechniky. SamozÅ™ejmÄ›, že chápu, že je jednadvacáté století a že tohle už je moderní doba, ale také se to nesmí pÅ™ehánÄ›t. Můj syn má povolené být na mobilu anebo na poÄítaÄi pÄ›t dní v týdnu, zbylé dva dny aÅ¥ si vybere jakékoliv dny chce, tak to musí se vÄ›novat nÄ›jakému sportu a nebo nÄ›Äemu jinému. 

Každý nÄ›jak zaÄíná

Když se vrátíme do svého dÄ›tství Äi mladí, tak Å™ada z nás mÄ›la nÄ›jaký ten poÄítaÄ, ovÅ¡em nebylo to žádné dÄ›lo. Může tomu tak být i v dneÅ¡ní dobÄ›, kdy rodiÄe dají svému dítÄ›ti tÅ™eba svůj starší notebook. Hodí se totiž, když každý v domácnosti má své zařízení, v nÄ›m své vÄ›ci a stará se o nÄ›j.

DÄ›tem je dobré ukázat cestu k technice, protože i běžní lidé ji potÅ™ebují stále více. SamozÅ™ejmÄ› dÄ›ti by ji mÄ›li požívat v rozumné míře, takže jim pÅ™es rodiÄovskou ochranu můžeme nastavit nÄ›jaký ten Äas. StejnÄ› zařízení budou potÅ™ebovat do Å¡koly, protože už na základních Å¡kolách chtÄ›jí vypracovávat různé referáty a projekty. RozumÄ›t technice se jim vÅ¡ak bude hodit i v pozdÄ›jší fázi života, protože pÅ™es ni můžou zařídit mnoho vÄ›cí. Navíc je to může nadchnout a budou se vÄ›novat studiu IT, pÅ™iÄemž lidé v tomto oboru jsou na Å™adÄ› pozicích dobÅ™e finanÄnÄ› ohodnoceni, a navíc se dá pÅ™edpokládat, že mají jistotu zamÄ›stnání i do budoucna.

Slabší zařízení

V dÄ›tství nemáme moc penÄ›z, takže jsme rádi za svůj stroj a vážíme si ho. Za ty léta používání si proÅ¡el mnoha hodinami provozu, takže se vyplatí dát mu nÄ›jakou tu péÄi, aby nám jeÅ¡tÄ› sloužil. ZaÄít můžeme vyÄiÅ¡tÄ›ním od prachu a výmÄ›nou pasty na procesoru. Co se týÄe disku, tak pokud máte dost zaplnÄ›né HDD, tak se ho vyplatí promazat a koupit menší SSD, na kterém poběží systém.

Zkontrolujte také, jestli Vám neběží na pozadí nÄ›jaké zbyteÄné procesy. Na takovém zařízení si můžeme zahrát i nÄ›jaké hry a zabavit se, akorát je potÅ™eba poÄítat s tím, že moderní nároÄné hry to nebudou, takže je potÅ™eba podívat se po nÄ›jakých starších, které nemají až tak vysoké hardwarové nároky. Je tu vÅ¡ak i možnost, jak hrát na slabém zařízení moderní hry. Můžeme si totiž platit službu, kde hra běží na výkonném poÄítaÄi a k nám se pÅ™enáší pouze obraz a od nás jdou zase příkazy klávesnice a myÅ¡i. S dobrým internetem můžeme dosáhnout skvÄ›lého herních zážitku.

Za mých mladých let jsme u nás o počítačích ani neuvažovali. Věděli jsme, že něco takového existuje, ale měla je u nás určitě jen hrstka vyvolených a prověřených lidí. Nebylo třeba o počítačích přemýšlet, protože byly jednak nedosažitelné a jednak pro většinu z nás vypadaly jako takové lepší psací stroje. A že by se na nich dalo dělat to, co na nich děláme dnes, to bylo nepředstavitelné.

A i kdyby tehdy počítače k sehnání byly, stejně bychom si je asi nepořídili. Jednak pro tu cenu, hlavně ale proto, že by nám to ti nahoře těžko povolili. Je přece tolik věcí, které počítače umožňují a které tehdy byly neakceptovatelné! Kdybychom měli tehdy počítače s tiskárnou, mohli bychom přece snadno tisknout i něco protistátního, tedy protikomunistického, a to se nedalo akceptovat, mohli bychom se na internetu koukat na porno i tehdy, kdy byly vrcholem erotiky kreslené nahotinky od Neprakty a tu a tam časopisy z NDR, mohli bychom si tu určitě přehrávat i umělce, které jsme nesměli slýchat, Krylem počínaje a Matuškou konče. A kdo ví, co by nám ještě vyspělejší prohnilý západ nacpal přes internet do hlavy!

A tak jsem poznal opravdový počítač s internetem až v porevoluční době. Hodně dlouho po sametové revoluci. A nebyly to věru snadné začátky. Seděl jsem doma u neznámého přístroje, německý kamarád mi vysvětloval po telefonu, co a jak funguje, ono mi to ukazovalo ale různá oznámení v angličtině. A ničemu z toho jsem pochopitelně moc nerozuměl, nebo spíš vůbec než moc.

Takže jsem vždy strčil zástrčku do zásuvky, na monitoru mi to nějakou dobu cizojazyčně nadávalo, že jsem řádně nevypnul počítač a systém se kontroluje, pak jsem se za vrčení, bzučení, pískání a kvílení připojil přes modem a telefonní linku k internetu, něco jsem si stáhnul a uložil si to na disketu, odpojil se, chvíli si něco ťukal a pak to vypnul vytažením ze zásuvky.

Smějete se mi? Jen se smějte. Ale tak to prostě bylo. U mojí generace, pro kterou byla pornem i reklama na šampon v televizním vysílání z Rakouska, oné země za nedalekými kopci, do které se ale tenkrát nesmělo.